Montessori je v současné době velmi moderní. Spousta hraček, převážně dřevěných, nese ve svém označení právě slůvko „Montessori“. Z valné většiny jsou tato označení klamná a s Montessori pedagogikou mají pramálo společného.
Montessori pedagogika (někdy označovaná také jako Montessoriovská škola) je stejně jako třeba Waldorfská škola, Začít spolu nebo Zdravá škola jeden z alternativních pedagogických směrů, se kterými se můžete potkat po celém světě. Její autorka, Maria Montessori, byla výjimečnou ženou a průkopnicí v mnoha směrech, které na přelomu 19. a 20. století byly určeny téměř výhradně mužům. Pokud vás život Marie Montessori zajímá, rozhodně doporučuji dokument Maria Montessori z dokumentárního cyklu Výjimečné ženy, který je dostupný ke shlédnutí na YouTube.
Pojďme se tedy ve stručnosti společně mrknout na základní myšlenky Montessori pedagogiky, abychom se nenechali tahat za nos klamnou reklamou. Montessori totiž vůbec není o drahých hračkách …
Základní myšlenky a principy jsou:
Důraz na spontánní činnost dítěte – dítě má svobodnou volbu. Maria Montessori sice hovoří o svobodě, ale ne ve smyslu volnosti bez hranic. Spíše se jedná o možnost svobodně jednat a aktivně získávat zkušenosti v rámci určitých mezí. Také pokud dospělí poskytují příliš mnoho podpory a pomoci anebo vykonávají činnosti, které dítě již dokáže samo, místo něho, dítě nevědomky omezují a činí ho závislým … tedy rozhodně ne svobodným ve svém rozhodování. Z tohoto principu také vzešlo hlavní krédo Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Polarizace pozornosti je nový pojem, který Maria Montessori zavádí. Zjednodušeně se jedná o velmi intenzivní a dlouhodobé soustředění se na danou činnost a je považována za základ učení. Koncentrace pozornosti je ovlivňována tzv. senzitivními obdobími. Jedná se o omezené časové období, kdy je dítě senzitivní, tedy citlivé (nebo můžeme říci i připravené) na získání určitých dovedností.
Vše výše zmíněné však nemůže dobře fungovat, pokud nebudeme dbát na prostředí, ve kterém dítě žije. Ve vztahu k Montessori pedagogice hovoříme o tzv. připraveném prostředí. Je to takové prostředí, které je úměrné věku, velikosti, zájmům a senzitivním obdobím dítěte tak, aby podněcovalo jeho zájem, rozvíjelo jeho dovednosti a podporovalo jeho samostatnost.
Dále je nutné zmínit ještě jedno důležité motto: „Ruka je nástrojem ducha.“ Práce je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoj myšlení a řeči. Není tedy možné oddělovat práci duševní (učení se něčemu novému) od tělesné aktivity. Vždy je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi (pomůckami, materiálem).
Tyto myšlenky jsou velice důležité a odvíjí se od nich také další charakteristiky, které je možné již prakticky sledovat v alternativně zaměřených školách a školkách (nejen těch Montessori), jako např. že učitel má spíše funkci pozorovatele (nejčastěji se používá označení průvodce), že k posuzování výsledků se nepoužívá známkování anebo že děti se nejpřirozeněji vyvíjejí ve věkově různorodých skupinách.
Pokud se se svým dítětem vydáte cestou Montessori, byť jen třeba inspirovanou, bude to cesta plná vzájemné blízkosti, pochopení, respektu, tolerance a úcty.
Literatura:
MONTESSORI, Maria. Objevování dítěte. Vydání druhé, v Portále první, revidované. Přeložila Vladimíra HENELOVÁ. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1234-8.
ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Praha: Portál, 1997. Pedagogická praxe (Portál). ISBN 80-7178-071-5.
CO BY VÁS MOHLO JEŠTĚ ZAJÍMAT?
Pomůcky pro nejmenší | Montessori pomůcky | Hudební nástroje | Materiál na tvoření | Nábytek | Didaktické hračky
