V připraveném prostředí hrají tácy a koberce velmi důležitou roli.
1. Vymezují pracovní prostor.
2. Určují vlastní hranice aktivity sobě i ostatním a nabízí tak dítěti vlastní prostor.
3. Udávají začátek a konec aktivity, a tím dávají dětem řád, který mají rády a uklidňuje je. Děti mají přirozený smysl pro pořádek a mají rády věci, které mají rutinu, svůj řád a místo.
4. Nabízí dětem možnost se k aktivitě opakovaně vracet a tím být samostatnými. I z toho důvodu klade Montessori tak velký význam právě připravenému prostředí. Samo dítěti určuje bezpečné hranice, v rámci kterých pak má potřebnou svobodu.
Jak začít?
Malé děti nejsou schopné všechno vykonat samy od začátku do konce, nejprve tedy spolupracujeme, vysvětlujeme a ukazujeme dítěti aktivity vlastním příkladem. Je potřeba, aby i malé dítě vidělo průběh od začátku do konce. Když vidím, že aktivita dítě přestává bavit, tak ji ukončíme a uložíme. Postupem času dítě dospěje k tomu, že zvládne vše dělat samo. Není proto důvod čekat až si dítě zvládne samo brát a odnášet podnosy, ani ho do toho nějak nutit. Můžeme začít už daleko dřív a zrcadlit dítěti, co dělat, když bude chtít pracovat.
Je-li dítě už starší, aktivitu na tácu si vezme z poličky a samo si ji donese na pracovní plochu. Některé děti jsou více komunikativní a budou chtít u aktivity Vaši společnost, jiné si budou naopak chtít pracovat sami. Některé dítě bude chtít aktivitu ukázat přímo od Vás a pak opakovat, jiné bude třeba jen zpovzdálí pozorovat, jak si s aktivitou Vy sami hrajete a zopakuje ji poté samo tajně. Další zopakuje aktivitu po Vás jen jednou a poté bude hledat své vlastní způsoby, jak aktivitu ještě obohatit. Vše je v pořádku a je zároveň skvělým indikátorem toho, co za dítě doma vlastně máte a na jaký typ člověka jste narazili. Ale o tom zase jindy. Když si dítě “dohraje”, je žádoucí, aby dalo aktivitu do původního a odnese opět do poličky. Aktivity mohou být v různém stavu, ale na konci činnosti by měly být v původním stavu. Některé děti motivuje k zájmu o činnost, když vidí, že aktivita je rozložená nebo částečně započatá a v touze po řádu ji budou chtít dokončit.
Kompletnost aktivit
Aktivita musí být vždy kompletní a funkční. Nikdy nesmí v aktivitě nic chybět, protože by to dětem vnášelo do hry zbytečný chaos. Řád je v Montessori důležitý, protože se v něm děti cítí bezpečně. Pokud by tedy v aktivitě něco chybělo, v poličce ji nenecháváme.
Co se tím naučí?
Ač by to někoho nemuselo napadnout, díky táckům a koberečkům se děti přirozenou cestou učí respektu k sobě i ostatním ve skupině. A jak přesně?
1. Aktivitu vždy chystáme do původního stavu, aby ji další dítě našlo v takovém stavu, ve kterém by ji chtělo najít ono samo. Respektujeme tedy své okolí.
2. Mám-li před sebou nějakou aktivitu, v ten moment o ní rozhoduje dítě. Může se samo rozhodnout, jestli chce někoho ke spolupráci přizvat či nikoliv. Dostane se tak respektu jak extravertním tak introvertním typům osobnosti.
A jak je to s koberečky?
V podstatě stejný princip je s kobercem, protože ne každou aktivitu jde dělat u stolu. Patří na něj pomůcky na zem. Koberec si dítě přinese, rozloží a po skončení hry opět sroluje a uloží na původní místo. Kobereček současně vymezuje prostor pro hru dítěte a chrání tak jeho území. Všechno směřuje k samostatné práci, ale také k vymezení hranic a k respektu. Dítě ví, že aktivita na koberci je jen jeho. To samé je potřeba i od okolí, aby hranice dítěte dodržovali. Není potřeba nijak zasahovat nebo korigovat dítě. Když nás vyzve, tak můžeme aktivitu předvést. Velký význam mají koberečky mezi sourozenci. Pomáhají totiž k tomu, že si vzájemně do aktivit nezasahují a respektují vlastní prostor navzájem. I z tohoto důvodu jsou koberce hodně využívané ve větších skupinkách nebo ve školkách. A samozřejmě důležité je i to, že dítě zvládne celou činnost od začátku do konce samostatně. To dodává dětem potřebnou sebedůvěru k opakování činnosti.
U koberečků je ještě specifické to, že slouží opravdu pouze jako pracovní plocha. To znamená, že na něj nesedáme, nešlapeme, nepřeskakujeme je, ale pouze obcházíme. Chováme se k nim jako k místu, které dítěti vymezuje prostor pro práci.
Možná to působí moc striktně, ale kupodivu přesně tohle děti potřebují. Chtějí vědět co kdy mají dělat, jaký je postup. Určitě si brzy všimnete, že jsou děti pak výrazně klidnější, vydrží se déle soustředit a mají ze sebe daleko větší radost, protože nic víc je netěší než vlastní samostatnost, respekt a naše důvěra.
Za článek děkujeme:
Lenka
www.instagram.com/montessori_aktivity/
