Jaký je rozdíl mezi Montessori hračkou a Montessori pomůckou?
Myslíte si, že tam žádný není?
Ale je a obrovský!
Nechci znít nijak ortodoxně nebo fanaticky, ale spíše Vám představit fakta, abyste poznali rozdíl a mohli se tak svobodně rozhodnout, která cesta je ta Vaše.
Montessori pomůcky byly vyvíjeny celý profesionální život doktorky Marie Montessori a jsou definovány mnoha výzkumy a praktickými zkušenostmi právě s dětmi. Každý detail pomůcky – tvar, barva, materiál, struktura – je definován z konkrétního důvodu a má svůj smysl. Montessori pedagogika je natolik obsáhlá, že existují i 2 leté kurzy, kde Vás učí, jak pomůcku správně dítěti ukázat a jak přesně funguje každý dílčí parametr.
Základním rozdílem mezi pomůckou a „hračkou“ je, že Montessori pomůcky jsou z principu velmi jednoduché a každá izoluje pouze 1 činnost, 1 rozměr – zaměřuje se na 1 smysl (čich, chuť, sluch, zrak nebo hmat). Cílem je, aby se dítě bylo schopné ponořit do plného soustředění na danou činnost. Má-li totiž kolem sebe spoustu vjemů, od práce ho ruší a je velmi těžké, aby se do tohoto stavu mysli dostalo. Jednou z hlavních myšlenek Montessori pedagogiky je právě to, že toto soustředění napomáhá dítěti v rozvoji a upevňování nervové soustavy – pominu-li fakt, že je to prostě baví. Děti mají rády jednoduchost, čistotu a řád, který jim dodává pocit bezpečí.
Montessori hračka je pouze inspirována poznatky Marie Montessori a pomůckami, které vytvořila. Může Vás tedy překvapit, že nepřináší stejné výsledky jako Montessori pomůcky. Výrobci hraček jen vezmou Montessori pomůcku nebo něco, co za ni považují a přidají jí další parametry, aby ji udělali pro rodiče zajímavější. Tím ale vlastně naruší funkci, kterou pomůcka má. Takto pomůcka přestane splňovat svůj původní smysl, proto nemůže fungovat stejně.
Hračky obecně se vyrábí spíše pro rodiče a jejich oči, protože právě rodiče tyto produkty nakupují, vyhledávají ve vyhledávačích a za dítě rozhodují. Všimněte si, že některé reklamy Vás prostě jen lákají na spojení slov Montessori hračky, ale jde vlastně o tzv. didaktické hračky.
Lidská logika také obecně má ráda myšlenku: „Více věcí za jednu cenu“, proto často dává přednost multifunkční hračce, která třeba ještě vydává i nějaké zvuky (čím více, tím lépe). Je to přirozená vlastnost dospělého člověka.
Děti ale fungují jinak. U takové hračky soustředění nejsou schopné. Je toho prostě často moc.
Že u toho vydrží dlouho? Ano, vydrží. Jsou nastaveny tak, že zapojují všechny oslovené smysly a u takové hračky to prostě trvá. Často se pak ale stává, že jsou děti agresivnější nebo se vztekají, když něco nefunguje tak, jak si představovali, protože jsou přetížené. Citlivějším dětem stačí i celodenní zvuková kulisa ve formě televize nebo rádia a jsou nervózní. Takový případ mám doma já.
Pokud máte na hračce třeba 5 zvuků, často pak rodič musí 4x překlikávat, aby se dostal na ten 5., který dítě zrovna potřebuje naposlouchat. Nebo po dlouhém sledování televize, kdy dítě opravdu vstřebává obrovské množství vjemů jak obrazových, tak zvukových, může být hodně podrážděné. Proto se třeba nedoporučuje sledování telky před spaním, apod.
A jak tedy na výběr toho pravého právě pro moje dítě?
POZORUJTE HO!
Nekupujte hračky nebo pomůcky dopředu podle toho, co byste chtěli u dítěte rozvíjet.
Je potřeba tento pohled otočit.
Co je to, po čem moje dítě aktuálně nevíce touží?
Co je to, co ho nejvíce láká a co chce stále dokola dělat?
Co chce stále dokola opakovat?
Pár příkladů:
Otevírá skříňky a vykládá ven obsah? Dává si kalhotky na hlavu? Stále něco někam strká? Vysypává věci? Hází věci na zem z výšky? Snaží se trčit si lžičku do pusy? Sápe se po noži? Fascinuje ho mýdlo a voda? Bere Vám z ruky mop a chce vytírat?
To jsou přesně činnosti, které jako rodiče máme v danou chvíli podpořit.
A že zrovna doma nemáte vhodné pomůcky či nástroje? Buďte kreativní a zapojte vše, co doma už máte. Příslušnou pomůcku Vám pak každý eshop nejdéle do týdne dodá.
"Jak dítě prožije činnost nebo situaci poprvé, bude ji považovat za normu chování."
Dám ještě konkrétnější příklad…
dítě sedí, má přibližně 10 měsíců a objeví krabici s papírovými kapesníky a začne je vytahovat… VŠECHNY!
Je to pro Vás ok nebo ne? Pro mě osobně ne a níže vysvětlím proč a co v nežádoucích situacích dělat.
Co vy na to?
Můžu mu spokojeným klidným hlasem říct: “To jsou kapesníky. Kapesníky jsou na smrkání.“ a pohladit ho po ruce, protože dotek a melodie jazyka působí jako jediný komunikační nástroj v tomto věkovém období.
Proč mu nenechat kapesníčky? Vždyť o nic nejde?
Protože kapesníčky jsou na smrkání. Tak, jak činnost prožije poprvé, bude ji považovat za normu a bude ji dlouho opakovat. Pokud vidí, že rodič s činností souhlasí (a pokud nezakročí = souhlasí), uloží si, že je to tak v pořádku a bude kapesníčky s radostí vytahovat vždy a všude. Pokud mu to jindy a jinde zakážete, nebude tomu rozumět. Jde o první základy nastavování hranic dítěti. Všimněte si, že v reakci se neobjevuje slovo Ne a že melodie jazyka i dotek je stále pozitivní, věty krátké.
Jak tedy reagovat vhodně?
U dítěte do 12 měsíců máte 4 možnosti:
1. Nahradím krabici s kapesníky jinou krabičkou s otvorem, do které dám například kousky látek a ukážu dítěti, že zde může vytahovat: „Vytahuji látky.“
2. Přesměruji pozornost na něco jiného, ale podobného: „Pojď. Půjdeme vytáhnout prádlo z pračky.
3. Předmět zmizí z dosahu a dohledu dítěte a vymyslíte jiný způsob, jak ho nechat něco odněkud vytahovat.
Př.: pentli vytahovat přes otvor v kelímku
4. Přesunete se jinam
Snad nikoho článek neurazí, ale vzhledem k velikému informačnímu balastu na internetu a sociálních sítích jsem považovala ze velmi důležité tento článek napsat.
Valina
