Marie Montessori ve své práci rozlišuje období vývoje člověka na tři fáze: 0-6 let (toto období dále dělí na 0-3 roky a 3-6 let), 7-12 let a 12-18 let. První fázi vývoje jsme se věnovali ve článcích Senzitivní období od narození do tří let a Senzitivní období od tří do šesti let. Dneska toto celé téma uzavřeme a budeme se věnovat fázím 7-12 a 12-18 let.
Senzitivní období 7-12 let
Pro období od sedmi do dvanácti let jsou prioritní tři oblasti, které se vzájemně prolínají a procházejí prudkým vývojem: přechod myšlení k abstrakci, morální senzitivita a potřeba dítěte uniknout z uzavřeného prostředí. Dítě, které se do této doby zaměřovalo především na vnímání okolního světa pomocí svých smyslů, používá nyní díky přechodu myšlení k abstrakci svou představivost. Jestliže dítě může poznat skutečný detail, dokáže pomocí představivosti sestavit celek. Např. stačí poznat život jednoho konkrétního stromu (poznání probíhá v opravdovém lese “na vlastní kůži”), aby si dítě dokázalo představit, jak žijí všechny ostatní.
S tím souvisí i potřeba dítěte uniknout z uzavřeného prostředí. Dosud stačil dítěti ohraničený prostor. Nyní vzrůstá potřeba rozšíření prostoru, a to jak z hlediska rozlohy, tak i z hlediska širších sociálních vztahů. Jakékoli omezení v této oblasti má za následek zpomalení dalšího vývoje.
U sedmiletého dítěte si můžeme všimnout, že začíná posuzovat činy, což je důsledkem rozvíjející se morální senzitivity. Dítě se začíná zamýšlet nad tím, co je dobré a co zlé, zda to, co dělá, je dobře nebo špatně. Také dochází k budování představy o spravedlnosti zároveň s chápáním vztahu mezi činy a potřebami druhých.
Senzitivní období 12-18 let
Období od sedmi do dvanácti let je z pohledu psychiky považováno za poměrně stabilní, zatímco období od dvanácti do osmnácti let je označováno (v porovnání s předchozím) za labilní. Dítě je v této době velice citlivé v oblasti mezilidských vztahů, hledá svou roli ve společnosti a pátrá po tom, kde je jeho místo. Dochází k vývoji nezávislosti, samostatnosti a hledání vztahu k sobě samému.
Na základě výrazných změn jak fyzických, tak psychických definovala Marie Montessori tyto charakteristiky vztahující se k období 12-18 let: věk pochybností, nerozhodnost, pocit, že musí změnit svět, náladovost, beznaděj. Výchova v tomto věku by pak dle učení Marie Montessori měla být zaměřena na podporu nalezení sama sebe a také převzetí sociální zodpovědnosti.
Závěrem tedy hlavní zásada vzdělávání pro toto období: učit podrobnosti znamená vnášet zmatek; určovat vztahy mezi věcmi znamená předávat vědomosti. (citováno z knihy Od dětství k dospívání, viz literatura, str. 76)
Literatura:
MONTESSORI, Maria. Od dětství k dospívání. Praha: Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-478-0.
ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Praha: Portál, 1997. Pedagogická praxe (Portál). ISBN 80-7178-071-5.
