Jak to vypadá na Vánoce u nás

Dlouho jsem přemýšlela, jaký pohled na Vánoce Vám vlastně předložit, až mi došlo, že vlastně žádný pohled není správně. Každá rodina je jiná, každý člověk má jiné potřeby a jaký jiný příklad pro právě tuto demonstraci zvolit než Vánoce? Často se snažíme jeden druhého přesvědčit o své pravdě, jako té jedné jediné jen proto, abychom vlastně ubezpečili v názoru sami sebe. Přitom stačí respektovat právě své odlišnosti a těžit z pestrosti, kterou lidstvo nabízí. Jak bylo již jednou řečeno: "Tenhle umí to a ten zas tohle a dohromady toho uděláme moc." A kdy jindy se naučit respektovat se navzájem a vybrat si LÁSKU a SOUNÁLEŽITOST, než právě ve vánoční čas. Proto jsme pro Vás nakonec s našimi ambasadorkami nachystaly článek právě o tom, jak to máme o Vánocích každá jinak. Sami uvidíte, s čím se ztotožníte.

Jak to vypadá doma u Lenky?

Ježíšek v naší rodině vypadá asi takto…
Den před Štědrým dnem si společně nazdobíme stromeček přírodními ozdobami ze slámy, dřevěnými výřezy, atp. Kvůli dětem jsme minulý rok doplnili jednoduchá, jemná světýlka. Připravíme si suroviny na salát, uvaříme rybí polévku. Na Štědrý den si ráno děti rozbalí poslední pytlíčky. Letos tam naleznou poslední díl vánoční dekorace. Stojánek na svíčku a svíčku, kterou si společně večer zapálíme u Štědrovečerní večeře.

Pak se nasnídáme, zajedeme za prababičkou, abychom jí přivezli nějaké dobroty a pozvedli náladu, protože Štědrý den jinak tráví sama. Doma si dáme k obědu rybí polévku, a když se děti vyspí, vyrazíme na procházku. Prostě si užíváme poklidný příjemný den plný očekávání.

Když se vrátíme, začneme si chystat Štědrovečerní stůl, smažíme kapra a děti se jdou s manželem koupat. Já zatím, jako správný Ježíšek, nanosím dárky pro stromeček. Když jsou všichni načančaní, tak si společně zapálíme svíčky, doděláme večeři a po jídle jdeme rozbalovat. Ráda bych doplnila, že děti dostávají každý jen pár dárečků. Třeba některý je hodnotnější, kvalitnější, ale vše smysluplné. Nikdy samozřejmě nechybí kniha.
Tak to jsou Vánoce u nás. Lenka

Jaké jsou Vánoce u Riny? V Montessori pojetí.

Reálné - žádný Ježíšek dárky nenosí. Otázky typu, kdo byl letos hodný u nás též neexistují. Ony totiž hodné a zlobivé děti v naší cestě vědomého rodiče neexistují. Slavit svátky a tradice reálně je pro mnohé až kontroverzní téma! Duch a pocit Vánoc ale není o tom, že se kouzelně objeví dárky pod stromkem. Pocit důvěry a bezpečí, lásky a pohody, respekt a vědomí tradic jsou pro nás Vánoce.

Respektujeme různé kulturní zvyklostí – nejsou přeci jedny „pravé“ Vánoce. Učíme i zohledňovat jiné pojetí Vánoc v rámci jedné kultury. Je pro nás důležité, abychom byli otevření, ctíme svobody, svět kolem nás a volby, které v něm jsou. Nemanipulujeme se strachem a důvěrou dítěte.

Co budeme říkat našemu týpkovi (necelých 2,5 roku)?

Ve zjednodušené formě: Narodil se Ježíšek, který byl sám o sobě darem a všichni oslavujeme jeho narozeniny tak, že si dáváme dárky a trávíme čas s rodinou. Zapojíme týpka do celého procesu, vč. dělání radosti dárkem někomu jinému.

Časem také vysvětlíme, jak se slaví Vánoce jinde a někteří věří, že pod stromkem se objevují dárky (ať je dá Ježíšek, Santa nebo Děda Mráz) a že umíme střežit tajemství. Určitě nechceme, aby dětem rozmlouval, že Ježíšek není. Budeme hodně využívat knihy - jsou obecně skvělým pojítkem k představování různorodých témat.

Konzumní styl života, technologie, atp. dávají dětem informačně mnohem větší možnosti. Udržet vědomí Ježíška je pro rodiče těžší a náročnější. Nebojte se být k dětem upřímní v úměrné míře k jejich věku. Možná budete překvapeni, jaký klid, radost a důvěra zaplaví váš domov. 

Dítě není ochuzené – možná jen vnitřní nastavení dospělých není otevřené k tomu to tak vnímat. Jestliže ve vaší rodině Ježíška chcete udržet – udržte! Protože volba je na vás a Montessori ctí volby jiných. Mějme se hlavně všichni rádi a zkusme se chápat. Nezapomeňme, že Vánoce jsou hlavně o lásce!

Nechť jsou ty vaše krásné a plné radosti! Rina

Jak se slaví Vánoce u Báry?

Synovi bude na Vánoce 18 měsíců. Takže zatím Ježíška neřešíme. Ale u nás určitě chodit bude. Ta magická atmosféra za to stojí. Stromeček nám doma zdobil Ježíšek noc před Štědrým dnem, ale s manželem si zdobíme stromek v půlce prosince, abychom si užívali jeho vůni a dokreslil nám vánoční atmosféru. Zároveň s Ježíškem budeme dárky pro druhé i tvořit. Už od dětství jsem zvyklá darovat ručně dělaný dárek. Letos se synem pracujeme na obrázkách pro příbuzné.

U nás ve městě na náměstí je strom přání s kartičkami, kde píší svá přání děti z dětského domova a dospělí z domova pro zdravotně postižené. Takže splníme přání i někomu dalšímu. Nakonec se v budoucnu ještě zamyslíme, co by chtěl za dárek samotný Ježíšek. Na to jsem se vždy ptala dětí ve školce, trošku jsme zafilozofovali a děti měly samé úžasné nápady. Stejně jako ve školce (kde je toto téma citlivější, protože každé dítě to má doma jinak) malému vysvětlím, že záleží na rodině, jak si Vánoce udělá. Že někde se rodiče domluví s Ježíškem, někde si dárky budou dávat mezi sebou bez pomoci Ježíška a my to budeme mít tak i tak. Moc se těším až malý bude trochu víc vnímat, že prosinec je tak trochu speciální a užijeme si celý advent spolu.

Bára

Jak se lze dívat na Vánoce z pohledu Montessori 

Vážně nosí dárky Ježíšek? Ráda bych položila tuto pro mnohé kontroverzní otázku. Přijde mi zajímavé, že je to takové téma zrovna v naší zemi, kde je jen třetina lidí věřících. Spousta rodičů argumentuje tím, že mají na věření na Ježíška do dospělosti krásné vzpomínky a nechtějí děti obrat o kus dětství a o to kouzlo, které je s tím spojené. Rozumím tomu, taky nejsem žádný Grinch, který chce všem zničit a zkazit Vánoce, přesto dětem netvrdím, že u nás nosí dárky Ježíšek. Proč?

V Montessori dětem nelakujeme pravdu na růžovo, do 6 let obzvlášť. Protože mají absorbující mysl, která je nehodnotící a nesoudící a přijímá vše beze zbytku. Když dítěti řeknete, že dárky nosí malé miminko nebo starý pán s plnovousem, tak to nebude rozporovat a bude Vám to prostě věřit. Z tohoto důvodu jim v období do 6 let předkládáme realitu. Svět je přeci dosti barevný a rozmanitý sám o sobě.

Nicméně není pravda, že Montessori fantazijní příběhy úplně vylučuje, jen jim dává prostor až kolem věku 6 let a výš. Tedy až v momentu, kdy je dítě schopno mluvit o tom, co prožívá, a má zkušenost s tím, jak svět funguje v realitě. Dalším důvodem je vysoký potenciál ztráty důvěry. Pokud dítěti něco tvrdíte, i když podle Vás z vyššího smyslu, nemusí to, až přijde na lámání chleba, pochopit, a riskujete, že se v jeho očích můžete zdiskreditovat. „O čem ostatním mi rodiče ještě lžou?!“

A jak to tedy má Alena s rodinou?

Čteme si vánoční příběh. Proč to dělám, i když nejsem věřící? Nechci devalvovat postavu Ježíše na distributora vánočních dárků.  Beru vyprávění příběhu o narození Ježíška jako tradici, která k Vánocům patří. Zpíváme koledy, dodržujeme některé štědrovečerní tradice, pečeme cukroví, nazdobíme si dům. Po štědrovečerní večeři tajně zazvoníme a jdeme společně ke stromečku. Děti mají rozzářené oči a opravdu nemám pocit, že by byly o něco z kouzla Vánoc ochuzeny. Dokonce mi připadá, že jsme obohaceni. O co? O pocit vděčnosti. Za to, že třeba pod stromečkem bylo něco z toho, co si kdo přál. Nemusíme cítit vděk k imaginární postavě. A když přijde smutek z toho, že tam naopak něco nebylo? Přijmu emoce a po jejich odplavení se bavíme o tom, že ne vždy dostaneme vše, co chceme, nebo z jakých důvodů je potřeba si chvíli počkat.

Skoro pětiletá dcera vytváří „dopis přání“. Bavíme se o tom, že se obdarováváme navzájem. Tím, že to dítě ví, má i ono šanci přispět a do budoucna si uvědomit, že obdarovat druhé je vlastně dárkem pro nás samotné.

Nepodmiňujeme obdarování tím, že dárky nosí Ježíšek jen hodným dětem. Někdy je rodičovství těžké a rodiče tento nástroj volí, protože už jsou bezradní, ale mějme na paměti, že je to nástroj, který funguje velmi dočasně a ve výsledku se vrátí zpátky jako bumerang. A co třeba situace, kdy pro dítě, které se chovalo způsobně, dárek který si přálo nejvíc, neseženete? Jaké pocity to v něm způsobí?

Každé dítě je jiné

Pro některé může být nošení dárků smyšlenou postavou neuchopitelné až lehce děsivé a druhé to může zbožňovat. Vrozenými potřebami mé dcery jsou stabilita, předvídatelnost, bezpečí, nemá ráda překvapení a je už teď velmi pragmatická a potřebuje věcem rozumět. Vaše dítě může být přesný opak a „hraní na Ježíška“ bude milovat nebo tuto fantazii rozvíjet, i když mu řeknete pravdu. Vy nejlépe znáte své děti. 

A co okolí, třeba prarodiče?

K tomu můžu jen říci, že vytváříte život Vaší rodiny. Přizpůsobovat se jen z důvodu „co by tomu řekli ostatní“, mi nepřijde to pravé. Dětem předáváme hodnoty tím, že je žijeme. Těžko vysvětlíte, že v tomto se pravda říkat nemusí, ale v něčem jiném ano. Předstírání čehokoliv je velmi vysilující a ve výsledku jím ubližujeme hlavně sami sobě. S dcerou máme dohodu, že víme, jak to s Ježíškem je, ale že každý to může mít z různých důvodů jinak. Že někdo na Ježíška věří a není naším právem mu do toho zasahovat. Když její prarodiče začnou s Ježíškem, tak se dcera zatváří spiklenecky a do ucha mi pošeptá, že to teda babi a dědovi nebude kazit.

A kdybyste přece jen naznali, že se k tomuto tématu chcete začít stavět jinak tak bych si pro začátek s dětmi přečetla příběh o narození Ježíška. Třeba se Vás děti pak samy zeptají, jak je možné, že tak malé miminko doneslo tolik dárků...

Přeji krásné Vánoce všem, i Ježíškovi.

Alena

A jak slavíme Vánoce u nás?

Zcela upřímně Vánoce jsem pro mě vrcholnou sezónou a mám nejvíc práce, proto je to vždy ohromná výzva. Na druhou stranu Vánoce miluji - miluji tu atmosféru, jídlo, rodinnou pohodu, světýlka, svařáky, koledy - prostě všechno!

Stromeček zdobíme už na první advent a odzdobujeme na 3 krále, abychom si ho užili co možná nejvíce, ale určitě to u nás není tradice. Spíš fungujeme tady a teď, vzhledem k mému typu, a stromeček stejně jako vše ostatní se rozhodujeme zdobit spontánně dle času a nálady. Dcerka je ráda, že to je u nás hezké a termíny naštěstí zatím neřeší. Jediné, co řeší je, aby na ni 1.12. čekal klasický adventní kalendář s okénky :D 

Co se týče Ježíška, tak toho prokoukla až minulý rok (v 7 letech) ve škole od spolužáků. Děti si to samy vyřešily. Já jsem zastáncem tradičních Vánoc se všemi těmi "fantas-výmysly", ač u některých rodičů možná klesnu :) Jediné, co neslavím tradičně, jsou Barborky a Mikuláš. Nemám ráda strašení dětí a nikdy bych tím žádné dítě neděsila. Když u nás byl Mikuláš, tak jedině s andělem, protože čertovi jsem vždy vzkázala, že ho nebudeme potřebovat. S dárky to nepřeháníme - většinou jdou o věci, které dcera potřebuje nebo po kterých celý rok touží. Naštěstí je skromná :)

Vrátím se ale ještě k Ježíškovi.
Pojala jsem to totiž jako přechodový rituál. Dcerka od malička zcela v souladu se svým typem osobnosti touží být už dospělá, proto každý milník je pro ni velká věc. Když tedy objevila "pravdu o Ježíškovi", jen to posílilo její sebevědomí. Vyzrála nad tím. Prostě udělala krok vpřed k dospělosti. Proto jsem věděla, že právě u nás může být Ježíšek Ježíškem. Když na to přišla, probrali jsme téma tajemství a toho, že každá rodina to má jinak a že někteří kamarádi ještě věří, tak ať jim dá prostor si na to také přijít - že každý má jinou cestu, jiné tempo a někteří lidé věří třeba dodnes. Že každý může věřit, čemu chce. Pak jsme si povídaly o otázkách víry a kdo čemu věří. Myslím, že víra je pro život velmi důležitá a není to pouze o náboženství.

A jak u nás vypadá Štědrý den? Vlastně pokaždé jinak. Moje rodina je rozesetá po celé republice, proto se každý rok už v září začíná plánovat, kde vlastně ty Vánoce budeme slavit, abychom byli všichni spolu. To je vždy hlavní cíl našich Vánoc - sejít se u 1 stolu a oslavit to spolu. Na stole nesmí chybět řízky, kapr ani vinná klobáska; 2 druhy salátu, protože polovina rodiny žije zdravě :D, koledy, víno a zpěv. Pak už jen povídáme a rozbalujeme dárečky a těšíme se, že jsme spolu.

Tak vidíte - kolik lidí, tolik chutí. Něco máme společné, něco zcela odlišné a přesto spolu můžeme všichni vycházet a mít se rádi, a to nejen o Vánocích.

Přejeme Vám především poklidné Vánoce bez stresu a honičky, pevné zdraví a pocit, že jsme v tom všichni spolu.

Valina