Jak na péči o zuby u dětí

Zoubky naše každodenní

Navzdory tomu, že je dnes dostupných mnoho technických informací o tom, jak se přesně starat o zdraví chrupu a jaké pomůcky k tomu potřebujeme, je téma zubů častým problémem mnoha rodičů, následně i dětí. Proč to tak je? Co v těch doporučeních chybí? 

Pojďme si i tuto tématiku analyzovat pomocí tzv. připraveného prostředí, jehož kvalita vždy určí nejbližší vývoj. Připravené prostředí sestává ze dvou hlavních částí.

První část, která je pro většinu z nás jednodušší na přípravu, je tzv. prostředí fyzické, které zahrnuje:

Místo, kde děťátku zuby čistíme

Některé dítě může mít více, jiné méně, potřebu alespoň přibližně pravidelného rytmu dne, dodržování určitých rituálů. Při naplnění této potřeby už i velmi malé dítě ví, co bude následovat, je klidnější a lépe spolupracuje, když se dějí věci tak jako obvykle, když jsou situace pro něj známé. I kvůli tomu je výhodné, když je místo na čištění zubů stabilní, nebo se mění ojediněle. Čištění zubů bývá součástí rituálu celkové hygieny. Pokud nekoupeme dítě každý den, je užitečné rituál nepřerušovat a udržet ho v podobě čištění zubů. Místo musí být pro dítě bezpečné. U malých dětí, které u toho často pokládáme nebo polohujeme do polosedu, myslíme na zabránění možnosti pádu, na to, aby jim tam bylo pohodlně, akorát teplo a měkko. Vzhledem k tomu, že ze začátku bude ranní a večerní čištění jenom na nás, myslíme u zařizování také na sebe. Mělo by nám tam být komfortně, abychom spolu čištění zvládli v co největším klidu. Potřebujeme dostatek světla, ale takového, aby nesvítilo děťátku do očí (světlo večer volíme teplé, aby dítě bílé světlo příliš neprobudilo). Vše, co k čištění budeme potřebovat, máme na dosah ruky. 

S ohledem na vývoj schopností dítěte a možnosti, které nám dává naše domácnost, dítěti zařídíme místo, kde se může začít samo aktivně podílet na vlastní hygieně. Mělo by mít volně k dispozici - to znamená v jeho dosahu, vodu na mytí, mýdlo, krém, ručník, zrcadlo, kartáčky na zuby a hřeben, kapesníky atp. Tyto pomůcky může dítě smysluplně použít vždy, když se pro to rozhodne. Krásné a pro potřeby dítěte uzpůsobené prostředí ho bude zvát k samostatné aktivitě. 

Zrcadlo

Je výhodné ho mít nachystané už při prvních zoubcích a pokud může být umístěno tak, že dítě vidí, jak mu zuby čistíme. Kromě toho, že dítěti vše přiměřenými slovy popisujeme, i to, že se vidí, přispívá vnímání jeho vlastního těla a jeho lepšímu uvědomění.

Pomůcky na čištění

Zpočátku potřebujeme jenom zubní kartáček (klasický a/nebo tzv. solo). Zubní kartáček bude jedinou pomůckou na čištění do doby, než bude mít naše dítě stoličky, nebo mu prořežou řezáky a špičáky tak, že nebude mít mezi nimi mezery (velmi ojedinělé, ale může se to stát např. v určitém konkrétním páru zubů, které se budou vzájemně dotýkat). Zubní kartáček volíme měkký. Na ploše, která čistí jsou jenom štětinky, bez jakýchkoliv plastových “výčnělků”, štětinky jsou rovně zastřižené. Velikost hlavičky může být menší, ale toto je individuální. Rukojeť by měla dobře padnout do ruky ze začátku především rodiči. Ne, že bychom kartáček dítěti vůbec do ručky nepůjčovali, ale tím, kdo čistí hlavně, je rodič, dítě se s kartáčkem teprve seznamuje, samo zkouší, ale jeho motorika není v této fázi ještě tak rozvinutá, aby zvládlo pohyby, které jsou při čištění potřebné. Prořezáním stoliček se stávají dalšími pomocníky při čištění mezizubní nit a mezizubní kartáček. 

Hračky, knížky

Mějme nachystaný jazykový materiál, jako například jazykové karty nebo vhodné knížky, kde se dítě může seznámit s touto tématikou a pomůcky, např. puzzle v tvaru zubu, model zubů a k tomu kartáčky na tácku, aby to mohlo trénovat i mimo ústa. Snažme se o to, aby byly pomůcky co nejvíce realistické. 

Druhá část připraveného prostředí, v doporučeních jak o zuby pečovat nezmiňovaná, je člověk, který v tomto případě, dítěti čistí zuby. Většina z nás už určitě slyšela o tom, že se děti učí nápodobou, možná dokonce něco o tzv. zrcadlových neuronech. Že nasávají vše jako houby. Mnoho z nás jistě slyšelo i to, že nám dítě rozumí dřív, než začne mluvit samo. Také to, že dítě velmi dobře vnímá i naše emoce. Proto, je v první řadě potřeba, abychom si my, jako rodiče, sami se sebou vyjasnili pár věcí. 

Náš vztah k vlastním zubům

Mnoho z nás má traumatizující vzpomínky na proces čištění nebo opravování zubů. Možná nakonec i přes násilné čištění měli mnozí z nás kazy a jejich následná oprava byla často velmi nepříjemná. V době, když jsme byli dětmi, nás nikdo nepoučil o tom, jak správně zuby čistit, nebo nám je opravoval bez anestezie. Ani komunikace nebyla přívětivá. Jako lékař se dennodenně potkávám se strachem, který pramení z této doby, u dospělých. Je to bludný kruh, kde ze strachu se odkládá preventivní prohlídka, hygiena je nedostatečná, a tak vznikají větší a větší problémy. Z těchto minulých zkušeností často pramení negativní postoj k vlastním zubům. Pokud patříme do této skupiny lidí, je vhodné, abychom se odvážili, udělali první krok a řešili vlastní rány z této oblasti. Výborným začátkem je vyhledání lékaře, který je citlivý a vše s námi předem probere. Mám zkušenost, že strach po pár návštěvách opadne a je o jednoho “bubáka” méně. Dnes již mnoho kolegů pacienty dobře informuje, vše vysvětlí, čištění zubů nacvičí a následné ošetření provádí v anestezii, která se také dá aplikovat (téměř) bezbolestně. Když budou zuby pro nás osobně úplně normální téma, bez předsudku, budou takové téma i pro naše děti. V případě, když např. zub bolí, nebo nám je něco nepříjemné u vyšetření nebo ošetření, nezveličujeme. Pravdivě popíšeme, např.: “Bolí mě zub, nečistila jsem ho správně a asi mám na něm kaz. Paní doktorka ho opraví a já si ho budu čistit lépe, aby se znova nepokazil.” Zaujmeme postoj, ve kterém přebíráme zodpovědnost za své zdraví. V případě zdraví zubů je ve většině případů hygiena, to jak kvalitně se o zuby staráme, rozhodujícím prvkem. Ideální by bylo, pokud bychom i v oblasti zubů byli schopni sdílet s našimi dětmi radost a nadšení. Je to součást našeho těla, výsledek dlouhé předlouhé evoluce, součást Života. Pečujme o své tělo s patřičnou úctou. To bude nejlepší cesta pro dosažení stejného u našich dětí. 

Ne každý pláč v období možného prořezávání zubů je podmíněn zuby

Tohle z části souvisí s předchozím odstavcem a ještě s jedním nadstavbovým tématem, a tím je ztráta vlastního klidu, jistoty v nepříjemných situacích. Rodič plačícího dítěte může pociťovat bezmoc, samotnému mu to je velmi nepříjemné, vyvádí ho to z míry a dostává se do stresu. Tím dítě přichází o záchrannou klidnou náruč. Je pochopitelné, že rodič hledá co nejrychleji příčinu a jedna, společností velmi často nabízená, je prořezávání zubů. Nepodezřívejme ze všech strastí hned zuby a nevyslovujme naše nepodložené podezření před dítětem. Ono to slyší pokaždé, když o tom v jeho přítomnosti mluvíme s manželem, nebo s kamarádkou po telefonu. Pokud se to stane jednou, dvakrát, významné to možná nebude, ale pokud to bude časté, rodič se utvrzuje v něčem, co nemusí být pravda, a tak může přehlédnout něco jiného, možná důležitějšího. Pro dítě a jeho postoj k zubům to také není ideální začátek. V případě, že jsme vyloučili všechny běžné možnosti nespokojenosti dítěte, jako potřebu přebalit, najíst se, únavu, naplnění potřeby blízkosti a pozornosti, svobody pohybu nebo činnosti, dítě nemá teplotu, vyrážku, kašel, není zraněné, v ústech nemá oteklé zarudlé dásně, stále “visí ve vzduchu” mnoho zážitků a možností, které mohou dítě vést k pláči nebo nespokojenosti. Zkusme v těchto situacích zachovat klid. Jestliže se pokusíme snížit úroveň našeho stresu, umožní nám to v podobných situacích reagovat racionálněji a vidět situaci zřetelněji. Uvědomit si, že mám v dané situaci já, jako rodič, problém, pojmenovat si ho a dále s ním pracovat považuji za krok náročný, důležitý, ale zvládnutelný. Zvládnutí vlastních emocí nám pomůže lépe se napojit na dítě, být otevřený a porozumět mu. Technik na zvládání stresu existuje několik a je možné je jednoduše vyhledat. Budou se hodit i v dalším kroku. Pokud by se ukázalo, že za momentální strasti skutečně může zub, prořezávající nebo pokažený, popíšeme to věrně, diskutujeme pravdivě, ale nezveličujeme, neobviňujeme. Jednáme konstruktivně a snažíme se ze situace všichni poučit. 

Kvalita komunikace určí směr

Pojďme si udělat z čištění zubů pohodu a něco, co k dnešnímu životu patří, jako hygiena obecně. Je to v našich dospělých rukách. A s určitým tréninkem i silách. Pravdivě, bez předsudků, přiměřeně popisujme a mluvme (spolu) o zubech i u čištění. K čemu nám zuby jsou a proč je čistíme. Pokud to bude možné, udělejme si z toho zábavu a hru. Čas k navazování kontaktu mezi námi a našim dítětem. Pokusme se chovat tak, abychom si to později nevyčítali a dítě neuváděli zbytečně do strachu, bezmoci a násilného donucení ke spolupráci fyzickou převahou rodiče. Pokusme se na čištění domluvit i bez slibů a manipulace formou odměn. Budujme vnitřní motivaci pro péči o své zdraví. U násilného čištění pravděpodobně nebude dobrá ani jeho kvalita, co povede za čas ke kazu a nebude se ani utvářet dobrý vztah ke zdraví zubů. Pravděpodobně, pokud by to mělo být tradicí, to nepřispěje ani našemu vzájemnému vztahu. Čištění skrze oboustrannou frustraci je z dlouhodobého hlediska nefunkční, velmi rychle dojde k vyčerpání jak dítěte, tak rodiče. S přibýváním zubů bude čištění náročnější. Berme čas, kdy je zubů málo, jako prostor pro zdokonalování jak v technice čištění, tak v komunikaci. Vnímejme tendence dítěte k samostatnosti a v co největší možné míře mu to umožněme. Využijme jeho zájem. Neodrazujme ho v jeho iniciativě tím, že spěcháme a chceme to mít co nejdřív “z krku”. V případě, že chce čištění na chvíli převzít, střídejme se. Využijme možnost dát na výběr. “Kdo vyčistí? Maminka? Tatínek? Chceš modrý nebo červený kartáček?” Buďme trpěliví. Dopřejme mu možnost a čas vyjádřit se. Respektujme polohu, v jaké chce dítě čistit zuby. Přizpůsobme tomu prostředí. Dbejme na to, abychom zuby nešli čistit příliš pozdě, když už je dítě unavené. Spolupráce může být horší. Jestliže vnímáme, že je pro nás čištění zubů dítěti nepříjemné, hledejme odpověď na otázku proč a dále s odpovědí pracujme. Někdy je velmi těžké se na situaci podívat z nadhledu, člověk má tendence si vymyslet různé výmluvy, proč to nejde v klidu, nebo proč snad ani nemá cenu se o to snažit. Pokud dítěti slibujeme, že nebude mít kazy po tom, co mu každý den zuby vyčistíme, musíme se ujistit, že mu zuby skutečně dobře čistíme. Absolvujme pravidelně (kvalitní) preventivní prohlídky, nestrašme dítě návštěvou zubaře, sami se učme sobě zuby vyčistit. Jenom tak je můžeme správně vyčistit dítěti. Buďme demokratičtí, nastavujme hranice laskavě a udržujme je konstantní.  Za klíčové považuji zvnitřnit si potřebu zuby dobře vyčistit a zachovat u toho klidnou atmosféru. Vyrovnaná mysl nám usnadní lépe se napojit na dítě, být otevřený, porozumět mu a řešit situace kreativně k oboustranné spokojenosti. 

Připravené prostředí u zubaře

V dnešní době existuje možnost si svého ošetřujícího lékaře vybrat a tím ovlivnit, kdo uzavře funkční trojici rodič - dítě - zubař. Všichni její členové mají svůj podíl na výsledku. A to je prima svoboda! Je jen na nás rodičích, jaké připravené prostředí najdeme pro své dítě. Mělo by být na dítě připraveno jak odborně, tak komunikací. Na univerzitách nás žel komunikaci s (malým) pacientem nikdo neučí, proto respektujme to, když nám nějaký lékař do péče dítě přijmout odmítne. 

Vhodný zubař nám poskytne:

• informace o zubech, jejich aktuálním stavu, komunikuje s námi o všem, co v průběhu prevence zjistil, používá zvětšovací prostředky (lupové brýle nebo mikroskop)
• poučí nás o správné hygieně a zabezpečí sám, nebo prostřednictvím dentální hygienistky, praktický nácvik - použití kartáčku, mezizubní nitě, mezizubního kartáčku, poučí o vhodnosti zubní pasty
• po prořezání kompletního dočasného chrupu zařadí do preventivní prohlídky RTG snímky nebo jinou vizualizaci (frekvence závisí především od úrovně hygieny), malé kazy jsou okem lékaře neviditelné (prevence je bez vizualizace poloviční). Malý kaz - malé ošetření. Velký kaz - delší, náročnější ošetření. Může vést k vytržení zubu se všemi následky (vliv na vývoj řeči, psychický faktor - posměšky okolí, čelist se bez zubu vyvíjí jinak, než se zubem)
• ošetřuje v anestezii
• komunikuje s dítětem adekvátně jeho věku, ne příliš autoritativně, ideálně ve stylu respektující komunikace 

V případě, že patříme do rodiny, pro kterou zuby problém nepředstavují, můžeme si gratulovat, jsme na nejlepší cestě k dobrému orálnímu zdraví také u našich dětí. Pokud patříme do rodiny, která s tím bojuje, nebo která na čištění zubů rezignovala, protože se to nedá vydržet, mysleme na to, že máme vždy prostor začít jinak, lépe. Gró leží v naší motivaci, komunikaci. Technika čištění je důležitá také, ale je otázkou cviku. My, rodiče, máme v rukou orální zdraví našich dětí především od počátku. Buďme dobrým vzorem, dobrým partnerem a snažme se najít způsoby, které povedou k budování dobrého vztahu k zubům, ale nikdy takové, které by narušovali vztah nás s našimi dětmi. 

MDDr. Lenka Černá

V roce 2010 promovala na LF MU Brno. Ve své praxi se věnuje ošetřování dospělých, s oblibou i dětských pacientů a osob se speciálními potřebami. Zkušenosti má jak s ošetřováním pacientů při vědomí, tak v analgosedaci a v celkové anestezii. Po narození syna se začala zajímat o vývoj lidské bytosti z pohledu různých vědních disciplín, absolvovala kurz Respektovat a být respektován a je AMI certifikovaným Montessori asistentem.