Podpora kreativity je jedna z oblastí, na kterou kladu velký důraz, protože si myslím, že má velký význam pro správný vývoj dětí. Navíc většina dětí takové aktivity miluje. V článku bych ráda vyzdvihla přínos - jak začít, tipy na různé techniky i vzhledem k věku, proč je důležité ohraničení prostoru atd.
Proč je podpora kreativity důležitá?
- Zlepšuje dovednosti hrubé a jemné motoriky
- Posiluje svalstvo
- Uvolnění ramenního kloubu, zápěstí
- Rozvoj fantazie a představivosti
- Osvojení nových dovedností
- Rozvoj grafomotorických schopností
- Relaxace
- Uklidnění
- Rozvoj soustředění
- U malých dětí uspokojuje potřebu zanechávat stopu
- … a další
Ještě tady mám, jako doplnění k přínosům citaci z jedné velmi zajímavé knihy, která určitě stojí za přečtení. V knize - Nešikovné dítě od Amandy Kirbyové je napsáno o tvůrčích činnostech, jako je malování toto: „Používejte nástroje s velkými měkkými rukojeťmi. Vyzkoušejte různé možnosti, například kutilské kleště, barvy v kelímcích, velké křídy nebo kreslící tuhy. Dítě s koordinačními problémy nemaluje rádo tužkou, proto budete muset vymýšlet nové způsoby a vyhledávat nové nástroje a techniky, abyste ho motivovali. Dítěti se bude lépe malovat na svisle upevněný papír než na papír na stole. Zkuste mu dát papír na stěnu nebo vyčlenit místo na tabuli – pomůžete mu tím posílit ramenní svalstvo. Malovat může vkleče, zlepší si tím stabilitu. (…) Trhání a mačkání papíru dobře posiluje ruce. Krepový papír a noviny se trhají snadno, čtvrtka se lépe drží.“
Jak a s čím začít?
Tak to je dost často otázka, kterou si pokládáme, když máme doma malé dítě, které projevu zájem například o kreslení. Poznáme to tak, že třeba kreslí jídlem po stole, atd. Když vypozorujeme, že má zájem o takové aktivity, tak je na čase takovou potřebu uspokojit.
Já u dětí začínala cca kolem 12. měsíců (s různými variantami, s technikami jde začít i dřív), ale já budu popisovat, jak jsme to měli doma my.
Nejprve jsem dětem nabízela prstové barvy, které jsou vhodné pro nejmenší. Papír by měl mít větší formát A3 nebo já ráda dávám doteď roli papíru přes celý jejich dětský stoleček. Aby nebyly omezené prostorem, protože by to stejně ze začátku nerespektovaly. Dobré je také papír třeba izolepou přilepit ke stolečku nebo podložce, protože dítě si samo nedokáže držet papír a zároveň kreslit. Dětem jsem dávala základní barvy nebo jen jednu barvu. Vždy jsem odebrala trochu barvy třeba do víčka nebo do nižší mističky, aby se jim s tím dobře pracovalo. Když děti přestalo bavit kreslit prsty, tak jsem zařadila i nové pomůcky (štětce, houbičky, houbičkové štětce atd.). Ještě bych ráda dodala, že super jsou stojící tabule na kreslení, na které jde připevnit role papíru. Tu bohužel zatím nemáme, ale rozhodně je v plánu.
Skvělé na začátek jsou i jemné voskovky nebo pastelky třeba od Stabilo Woody 3v1 (ty hodně rádi používáme, dětem se s nimi nádherně kreslí, jsou lehké, dobře se drží a krásně se myjí z různých povrchů). Potom bych určitě doporučila ergonomická razítka Stampo Baby. Jsou sice dražší, ale naprosto bezkonkurenční pro seznámení s razítky. Krásně se dětem drží, jsou velké lehké, dobře se s nimi manipuluje a obrázky je možné vybarvovat. Navíc jsou v balení s razítkovacím polštářkem a barva jde opět hezky umýt.
Tipy na další techniky do cca 4 let:
Tohle je takové složitější. Takže bych to chtěla nějak uvést. Nerada nějak věkově zařazuji, protože je to hodně individuální a každé dítě to má trochu jinak, tak to berte s rezervou. Synovi je 3,5 a dceři skoro 2 roky, takže techniky beru podle toho, co jsme doma vyzkoušely… snad si rozumíme.
- Foukací fixy – ty jsou u nás hodně oblíbené, dcera je používá cca od 15 měsíců. Nejprve jsem jí je držela a ona foukala. Teď zvládá celou manipulaci sama i se šablonou. Je to i výborné v rozvoji řeči, protože si posiluje svalstvo pusy.
- Lepení bambulek na izolepu – to je taková kreativní činnost pro nejmenší, to jde opravdu vyzkoušet klidně kolem roku. Jestli to dítě zaujme nebo ne. Stačí natáhnout mezi něčím izolepu a dítěti dát bambulky nebo filc ať zkouší lepit na izolepu. Je to taková vděčná aktivita.
- Vodní omalovánky – ty jsou super snad až do předškolního věku.
- Vyškrabovací obrázky – u nás cca od 20 měsíců, jsou různé sady (buď dítě vyškrabuje, jak chce a má pod tím obrázek nebo vyškrabuje podle předlohy, případně jsou i vyškrabovací papíry - tam vyškrabuje podle vlastní představivosti).
- Sametové malování – cca kolem 2 let, samet nedovolí dítěti přetáhnout, takže zpřesňuje pohyb a soustředění.
- Pískování – to bych doporučila cca od 3 let, se synem jsme to vyzkoušeli nedávno a je to poměrně jednoduché. Já mu odlepím místa, která budou určitou barvou písku. Obrázek je ve víčku krabice, on si ho zasype, písek rozprostře všude, kde je potřeba a přejde se na další části. Vznikne z toho opravdu nádherný obrázek.
- Lepení mozaiky – tohle je hodně vděčná zábava, která podporuje koordinaci oko ruka, rozvoj jemné motoriky. Většinou se koupí přímo sada s obrázky a samolepící pěnovky s mozaikou. Dítě lepí podle toho, jaké je u sady zadání.
- A mnoho dalších (modelína, kinetický písek, keramika, slané těsto atd.)… My máme vyzkoušených spoustu technik a rádi si děláme kreativní dopoledne, když ještě nejde trávit celé dny venku.
Vymezení hranic…
S podporou kreativity, ale souvisí i vymezení hranic. U nás je jedno základní pravidlo, které platí ve všem a přes něj vlak nejede. Nikdy neubližujeme sobě, ostatním a nic neničíme. Takže dítě může pracovat jak dlouho chce, jakým způsobem chce, ale ve vymezeném prostoru. Nejsem zastáncem omyvatelných barev na zeď, kdy dítě má místo zdi tabuli s neomezeným prostorem. Pokud nemá tabule dané hranice, kde může kreslit a kde ne, tak mu těžko vysvětlíme, že v kuchyni na zdi se nekreslí. Z toho důvodu jsou právě skvělé tabule s rolí papíru. Mají rámeček a mimo něj se nekreslí. U nás, jakmile děti čmárnou jinam, tak je napomenu a když to nepomůže, tak je konec s kreslením. Hranice jsou hodně o respektu k sobě, k ostatním a ke svému prostoru...
Neomezovat fantazii
Další pro mě důležitý bod je nesvazovat dětem fantazii. Naopak je podporovat v tom, aby tvořily podle sebe, vymýšlely vlastní způsoby a kreslily (tvořily), jak chtějí oni. Takže já nikdy neříkám: sluníčko musíš být žluté. Protože nemusí. Když ho nakreslí zelené, tak bude zelené. Nic se neděje. Představovat si ho může, jak chce. Ví, že je žluté i bez nás, ale fantazie je něco jiného než realita.
Tohle téma mě opět hodně bavilo a hlavně mě a moje děti baví ho prožívat. Doufám, že Vám článek byl přínosem. Poradil, jak začít nebo přinesl zajímavé tipy, co vyzkoušet. Takže popusťte uzdu fantazie a hurá do toho!
Přeji Vám hodně zábavy!
.png)
Tento článek pro Vás připravila:
Ambasadorka Lenka
Lenka je maminkou 3letého syna a 20 měsíční dcery. Montessori pedagogika jí byla vždy blízká, ale až s dětmi se jí začala podrobněji věnovat. Mimo aktivit Lenka píše také střípky z Montessori pedagogiky, které s tím úzce souvisí. Mezi ně patří témata připraveného prostředí, praktického života, pomůcek, ale někdy zabrousí i k Waldorfským hračkám. Montessori doma je pro ni především o přístupu, nastavení rodičů a pomůcky vnímá jako doplnění. Ráda na svém profilu zmiňuje sensory play (smyslové hry) nebo obměnu knihovny, jak sama popisuje... "Je to pro ní srdeční záležitost".
